Adam Konvalinka již 2 roky v Pardubicích

Adam Konvalinka již přes 2 roky působí v týmu Pardubic. K této příležitosti jsme se ho zeptali na pár otázek, abychom Vám jeho trenérský pokrok trochu přiblížili.

Jaké zkušenosti z trénování na Sokole Pražském jsi využil v Pardubicích a co pro tebe naopak bylo nové?

Neřekl bych zkušenosti, ale vzory. Největším pro mě je a bude Milena Jindrová. To, co dokázala vybudovat během krátké doby a jak se jí to podařilo, je obdivuhodné. Založila klub a hlavně přivedla charakterově skvělé osobnosti, díky nimž se Sokol Pražský úspěšně usadil na basketbalové mapě v ČR. Velkými vzory v přístupu a trénování pro mě byli František Peleška, Milan Voračka, Roman Bednář, Radek Treml a Míla Kunst.

Nového toho bylo hodně. Ale když do toho člověk naskočí, tak nemá čas přemýšlet co by kdyby. Prostě musí fungovat a věci dělat, ne jen o nich mluvit. Videopříprava, komunikace s médii, individuální příprava hráčů a mnoho dalšího. Člověk se učí za pochodu.

V současné době absolvuješ sérii seminářů EHCB – Euroleague Head Coaches Board. Přibliž nám, o co konkrétně jde a v čem spatřuješ největší přínos.

Přihlásil jsem se do trenérské akademie pod hlavičkou Euroligy a vyhlášené bělehradské univerzity. Od půlky prosince do konce července absolvuji přednášky na různá témata. Je to rozděleno do 3 bloků – obecná část jako anatomie, fyzilogie a podobné, basketbalová část – teoretický základ a poslední část je praktická. Praktická část měla probíhat formou týdenního kongresu na jednom místě, kde by přednášeli jednotliví euroligoví trenéři. Kvůli pandemii vše probíhá online, ale i tak je to obrovský přínos a doufám, že z toho budu moci dále těžit.

Největší přínos je možnost poslouchat a ptát se největších odborníků v Evropě – Dimitros Itoudis, Sergio Scariolo, Pablo Laso, Ettore Messina a další. Jejich smysl pro detail je inspirující.

Od příští sezony Pardubice povede Dino Repeša coby hlavní trenér. Jak se těšíš na nadcházející spolupráci?

Těším se hodně. Přeci jen přichází nejlepší trenér uplynulého ročníku KNBL. S USK odvedl velký kus práce a já doufám, že se nám v Pardubicích podaří poskládat vítězný tým a budeme úspěšní. Zároveň s tím je to další trenér, od kterého můžu čerpat a opět se posunout v kariéře dál. Stejně jako tomu bylo s Kenem Scalobronim, který si mě vybral pro angažmá v Pardubicích.

Prošel si od trénování mládeže přes 1. ligu až do nejvyšší soutěže. Jakým směrem se ubírají tvoje další ambice? Přemýšlíš do budoucna například o angažmá v zahraničí?

Ambice musí být, ale v určité míře. Víc pro mě znamená přátelství a vztahy, které se snažím udržovat. Ne vždy je to jednoduché, ale je to pro mě mnohem víc než jakákoli pozice. Dlouhodobým snem je reprezentace, v seniorské se díky úspěchům dlouho nic měnit nebude a nemyslím si, že to je momentálně něco pro mě, ale mládežnické kategorie by mě hodně lákaly. A zahraničí je až něco potom. Až bude člověk úspěšný a bude se mu dlouhodobě dařit, pak se nad tím může zamyslet. Třeba za pár let.

Co říkáš na úspěch mužské reprezentace?

Přiznám se, byl jsem jeden z těch, který nevěřil slovům na tiskovce, když mužstvo přebíral trenér Ginzburg. A teď se reprezentace připravuje na první utkání olympiády v Tokyu. Vynechám fráze jako tým s velkým T. Na druhou stranu se potvrzuje to, že je to kolektivní sport. Ve všech směrech. 7.místo na ME, kvalifikace na MS, 6.místo na MS, kvalifikace na Olympiádu, samotné Olympijské hry, to je až neskutečný výčet. A za vše může skvělý kolektiv a společná práce každého jednotlivce.

Trenérem A-týmu Sokola Pražského je nově Pavel Budinský. Jelikož jsi tento tým rovněž vedl, co bys Pavlovi vzkázal nebo poradil?

Pavlovi nemám co radit, má dost zkušeností ze své bohaté trenérské kariéry. Ale rád bych mu popřál hodně úspěchů a doufám, že Sokol Pražský pod jeho vedením dosáhne vytyčených cílů a dál bude zásobovat reprezentační výběry konkurenceschopnými talenty.