1. turnaj EYBL U14 Šoproň

Basketbalový klub Sokol Pražský se po loňské premiéře v EYBLu rozhodl pro letošní sezónu do této soutěže přihlásit hned dva týmy. Zatím co hráči U15 hráli turnaj na "domácí" palubovce v Brandýse nad Labem, tým U14 se vydal do Maďarské Šoproně.

Jelikož jsme chtěli být na evropské půdě co nejvíce konkurence schopní a zároveň využít systému STM, uspořádali jsme na konci června minikemp pro talentované hráče spolupracujících klubů, jako jednu z možností jak se dostat do toho výběru. Kempu se zúčastnilo 18 hráčů z 5 oslovených klubů. Další možností jak se do  výběru dostat, byla účast na soustředění s kategorií U14 a poslední variantou pak  účast na trénincích kategorie U14 v průběhu září. Celkem se tedy vybíralo z cca 45 hráčů. Z těch jsme vybrali 13, kteří se měli zúčastnit necelý týden před odjezdem, dvoudenního soustředění na Aritmě. Bohužel ze zdravotních důvodů se tohoto soustředění zúčastnilo jen 8 hráčů z 13ti. Během posledních pár dnů se ale téměř všichni hráči dali dohromady a tak jsme mohli odjet v plánované sestavě. Chyběl nám pouze Eliáš Hager, který nestihl doléčit  natažené vazy v kotníku z prvních utkání žákovské ligy.

www.abelevatorshoes.com

Nakonec jsme tedy ve čtvrtek odjeli v tomoto složení:

4  Šimon Kubelka             -              Mělník

5  Jiří Paidar                        -              Domažlice

6  Jakub Švéda                  -              Kladno/Sokol

7  Filip Korch                      -              Sokol

8  Samuel Macht              -              Domažlice

9  Tomáš Hlaváček          -              Mělník

10 Lukáš Teřl                     -              Sokol

11 Matouš Čížek              -              Kladno/Sokol

12 Vojtěch Janota           -              Jižní Supi

13 Robert Lízálek             -              Jižní Supi/Sokol

14 Michal Pumpr             -              Sokol

15 Jan Čapek                     -              Jižní Supi

trenéři:

Kološ, Kohout, Jindra

 

Naše cesta začala společným srazem v Českých Budějovicích, kde tým Sokola Pražského odehrál předehrávku ligy U14. Pak už nic nebránilo odjezdu na náš první turnaj EYBL skupiny C. Cestu jsme zahájili stylově, večeří v McDonald´s, a pak nás čekalo 360 km do Šoproně. Po příjezdu jsme se ubytovali v pěkném hotelu a těšili se na první utkání. To nás čekalo druhý den večer. Po snídani jsme se vydali na první poznávací cestu směrem do haly, kde hráli utkání naši dva první soupeři, tým z Londýna proti týmu z Říma. Už od začátku jsme věděli, že nás nebude čekat nic lehkého. Rychlý a tvrdý basketbal, různé druhy obran a hra jeden na jednoho. Po další cestě do restaurace na oběd jsme se přesunuli zpět na hotel a připravovali se na utkání.

 

Našim prvním soupeřem byl tým London United.

 

London United -  TJ DEKSTONE Sokol Pražský

102 : 32

26-6 20-5 24-10 32-11

 

Nakonec se ukázalo, že to nejtěžší nás čekalo hned na začátku, tým složený ze sedmi černochů a jednoho bělocha budil respekt už od pohledu. Od první minuty jsme byli pod obrovským tlakem na balón, se kterým jsme se nedokázali vyrovnat. Fyzicky velmi dobře vybavený soupeř nám nedal nic zadarmo a od první minuty diktoval tempo zápasu. Během utkání jsme se alespoň trochu vzpamatovali, snažili se vyrovnat s horu soupeře, ale nebylo to nic platné. Nicméně jsme si z tohoto zápasu odnesli spoustu poznatků a zkušeností a tím hlavním pro všechny hráče a trenéry bylo to, že už nejsme na českých palubovkách, ale v Evropě, a to je úplně jiný basketbal.

 

 

Po utkání jsme si zašli na večeři a šli si odpočinout na hotel, druhý den nás čekal tým z Itálie.

 

V sobotu jsme měli opět jedno utkání a to stejně jako v pátek v pozdních odpoledních hodinách. Proto jsme dopoledne opět využili k prohlídce města a po obědě se šli podívat na další zápasy turnaje.

Od 17 hodin nás pak čekal tým  Eurobasket Rome.

 

Eurobasket Rome - TJ DEKSTONE Sokol Pražský

81 : 55

21 - 14 27 - 13 25 - 19 8 - 9

 

Od zápasu jsme očekávali vyrovnanější boj než v našem prvním utkání a v koutku duše i doufali v boj o vítězství. Hráči ale vyhrát nechtěli. Vypadalo to, že vyjeli na výlet do Šoproně hlavně kvůli tomu, aby nemuseli do školy,mohli být s kamarády  a brali to spíš jako výlet. Basketbal byl až někde úplně vzadu. Nechtěli bojovat, nechtěli se prát, nechtěli ukázat co v nich je. Nikdo nebyl ochotný na hřišti nechat vše. Omlouvám se ne nikdo, Jirka Paidar, nejmladší hráč celého týmu a podle mě i celého turnaje, byl jako jediný tím, který byl ochoten rány rozdávat ale i příjímat a nedat soupeři nic zadarmo. Jeho výkon byl asi jedinou pozitivní zprávou tohoto utkání. Možná ještě mírné zlepšení v přizpůsobení se evropskému stylu a pojetí hry. Po tomto utkání následoval velký proslov od trenérů k hráčům a jejich výkonu, hlavně co se týká nebasketbalové části (emoce, nadšení, prožívání utkání, snaha se prosadit, sebedůvěra a osobní hrdost).

 

Po zápase jsme se ve vedlejší hale podívali na druhou polovinu utkání místního euroligového týmu žen v maďarské lize a jelikož nás v  neděli čekal velmi nabitý den, vyrazili jsme na večeři a honem na hotel.  Budíček v  6:45 byl pro hráče dostatečnou motivací jít spát co nejdřív. Ráno vypadali kluci na snídani jako tým mrtvol, ale po snídani a cestě na zápas už to bylo mnohem lepší. Někteří hráči si očividně vzali proslov trenérů k srdci a chtěli ukázat co v nich je. Nabuzený tým byl připraven na souboj s nejslabším soupeřem tohoto turnaje BC Megyeri Tigers.

 

BC Megyeri Tigers - TJ DEKSTONE Sokol Pražský

68 : 63

15 - 19 19 - 16 15 - 15 10 - 9 9 - 4

 

Do zápasu jsme vstoupili nejlépe ze všech utkání, hráči byli odhodláni bojovat a chtěli zvítězit. Velký problém byl ale v úspěšnosti zakončení. Neproměněné rychlé protiútoky nás sráželi do kolen, jelikož po našem neúspěšném rychlém protiútoku následovala dlouhá přihrávka na zapomenuté hráče soupeře na naší obrané polovině a jednoduchý koš. Přes to všechno chtěli hráči bojovat a zvítězit. Bohužel se nám nepovedlo v koncovce proměnit žádnou s několika vybudovaných příležitostí a utkání tak dospělo do prodloužení. To jsme bohužel absolutně nezvládli. Všichni se báli, nikdo na sebe nechtěl vzít zodpovědnost v zakončení. V průběhu prodloužení jsme v několika útocích ani nevystřelili na koš a porušili tak pravidlo 24 vteřin. Hráči přestali bojovat a jen si přihrávali a nikdo nechtěl udělat chybu, to byla ta největší chyba. Po nezvládnutém prodloužení jsme prohráli o 5.

 

 

Po zápase následoval rychlý přesun na oběd, zabalit věci na hotelu a rychle na poslední utkání s týmem z Bulharska.

 

TJ DEKSTONE Sokol Pražský - BC Balkan

49 : 90

10 - 30 13 - 17 12 - 28 14 - 15

 

Věděli jsme, že soupeř bude velice silný, kluci ale makali a i při široké rotaci hráčů jsme byli schopni hrát celkem slušný basketbal. Sice bylo na hráčích vidět zklamání s dopolední prohry v prodloužení ale i přesto se snažili plnit pokyny a začali si půjčovat balón a hráli kolektivně. Zároveň byli schopní a ochotní plnit pokyny z time-outů. Díky tomu jsme  napichovali obranu soupeře a pronikali ke koši. Nicméně na soupeře jsme byli krátcí a tak i poslední utkání turnaje pro nás skončilo porážkou.

 

Velkou zajímavostí byl pro kluky basketbalový turnaj vozíčkářů který se odehrával v hlavní hale.  Z tohoto turnaje jsme viděli části dvou utkání. Trenéři i hráči všech týmů byli zvědaví a strávili na těchto zápasech spoustu času. Bylo velmi zajímavé vidět hendikepované sportovce, s jakým zapálením a touhou šli do každého souboje a i přes 100%ní nasazení všech zúčastněných probíhalo vše fair-play.

 

Celkově byla naše účast na EYBLu obrovskou zkušeností pro všechny zúčastněné. Nejen že jsme mohli vidět, jak se hraje basketbal v jiných zemích, ale také mohl každý posoudit jak je na tom v porovnání s jinými hráči a co všechno jejich vrstevníci již zvládají.

 

Velké mezery byly vidět v individuálních dovednostech. Ne že by hráči neuměli driblovat nebo přihrávat a střílet, ale nikdy se nesetkali s podobným tempem. Pro spoustu hráčů to bylo až neuvěřitelné v jakém tempu a nasazení soupeři hrají a dělalo nám obrovské problémy tomuto tempu stačit. Jako již dlouhou dobu byla obrovskou brzdou efektivita zakončení. Často jsme byli schopni se dostat do skvělých pozic nebo rychlých protiútoků jedna na nula, dva na jedna nebo i tři na jedna. Bohužel po nevyužití takovéto situace jsme často dostávali jednoduché koše na straně druhé. Místo +2 pro nás z toho bylo -2 tudíž rozdíl 4 bodů z každé takové situace a to nás sráželo do kolen. Největším zklamáním celého turnaje byl ale přístup, nasazení a touha hráčů, jak na hřišti, tak mimo něj. Ochota bojovat za jakéhokoli stavu o každý míč, chtít ukázat co ve mě je a nebýt na hřišti jen jako podavač. Sebevědomí ve všech činnostech, podpora spoluhráčů a projevování emocí v utkání. V tom jsme byli opravdu daleko za všemi ostatními. A to je to, co dělá hráče hráčem. Touha vítězit a prát se za tým a spoluhráče. Naopak velmi pozitivní byl růst jednotlivých hráčů a celého týmu během turnaje. Kluci se postupně zlepšovali jak v individuálních tak týmových činnostech a zvykali si na tempo evropského basketbalu. Bylo vidět, že když chtějí, umí spoustu věcí. Bohužel chtějí jen někdy nebo jen chvíli.

 

Doufám, že tato zkušenost hráčům ukázala, na čem mají pracovat a oni tuto příležitost chytnou za pačesy a budou na sobě pracovat, a přenesou tyto nabyté zkušenosti i do svých klubů. Je na nás, abychom na tom s hráči pracovali a posunuli je dál, protože i pro nás  trenéry to byla obrovská zkušenost a motivace do další práce.

 

Věříme, že se nám podaří hráče posouvat kupředu a již na lednovém turnaji v bulharském Botevgradu budeme moci ukázat, že jsme tvrdě pracovali a udělali velký pokrok.

 

Pro více informací o EYBL U14 Central Europe včetně statistik apod. navštivte: http://www.eybl.lv/new/ce_u14_main.php

Záznamy všech ukání ze Šoproně najdete na : https://www.youtube.com/results?search_query=SPORTOPUS+2