Hutě, pytlík a fretka

O velikonočních svátcích jsme se s nejmladšími minižáky vydali na turnaj do Ostravy, který měl být takovou třešničkou na dortu za výbornou sezónou.

Hned v úvodu došlo k trenérovu velkému překvapení a to Nike Outlet , když se na nádraží zjevil Marek Bičík s Ondrou včas. Lépe už to snad ani začít nemohlo. Cesta vlakem byla celkem vklidu a navíc nás pochválila i průvodčí za to, jak Síma vytřel pěkným novým trikem podlahu v kupé, když lezl pod sedačkami.

Po prezentaci a ubytování ve velice pěkném domově mládeže jsme vyrazili do Vítkovických hutí. Do prvního večerního zápasu zbývalo hodně času, který jsme si zpestřili velice pěknou a zajímavou prohlídkou. Starý štajgr, který pracoval v hutích celý život, nás provedl areálem až k úpatí Bolt Tower, odkud byl z plošiny nádherný výhled na celou Ostravu a v dálce se tyčící pohoří. Z plošiny nikdo dolů neplival, zato v sobotu si to dva nejmenovaní spoluhráči vynahradili, když se poplivali navzájem s tím, že je to sranda. Byli ovšem důrazně ujištěni o tom, že to sranda není, o čemž se přesvědčila i polovina sídliště na Hrabůvce, kterou Michal v návalu pedagogického působení vzbudil.

Večerní utkání s Frýdkem Místkem jsme jen velmi těsně a v dramatické koncovce vyhráli.

Pobyt nám zpestřila fretka, ke které se kluci okamžitě hrnuli po ujištění majitele, že nekouš a nedrápe. Poletující pytlík, který byl jak výjev z Americké krásy mě dojal a kluky donutil k tomu, aby ho alespoň chvíli po ulici pronásledovali.

V pátek dopoledne jsme se vydali na velikonoční trhy do centra na Masarykovo náměstí. Cestou jsme udělali opravdový team building, když se všech 13 kluků vyškrábalo a vtěsnalo na ocelovou mřížovou kouli o průměru sotva metru a půl.

V odpoledních utkáních jsme díky této teamové aktivitě porazili nejdřív slovenské Košice a později ve čtvrtfinále slovinskou Litiji.

Sobotní dopoledne bylo náročné, což potvrzovalo vyčerpání a únava kluků cestou z plavání v tramvaji, kde někteří téměř usínali a Ondra Bičík, do té doby nezlomný, pustil slinu na dobrých pět minut. Návštěva plaveckého bazénu s tobogánem a skokanským prknem kluky potěšila a příjemně nám zkrátila čekání nad podvečerní semifinálové utkání.

V něm jsme nakonec podlehli týmu z Budapešti po bojovném výkonu. Soupeř byl ale lepší a finále si zasloužil.

V nedělním zápase o bronzové medaile jsme podlehli velice silnému týmu NH Ostrava a obsadili jsme konečné čtvrté místo.

Po tom co jsme v Ostravě nachodili mezi halou, jídelnou a ubytováním zhruba 35 km a zcela svým zájmem o horkou čokoládu a kakao zplundrovali automat v domově mládeže, jsme odjížděli unavení, ale šťastní. Ostraváci nás přivítali svou srdečností a ochotou. V hutích, na bazénu, všude se nám snažili vyhovět a nic nebyl problém, vše s úsměvem.

Díky p..o!!!

PS: galerii připojím brzy!

best replica watches