Zápasy s rýmičkou

Starší žáci poprvé v sezóně zavítali na palubovky soupeřů v rámci dalších kol žákovské ligy. V sobotu zajeli na palubovku Levhartů Chomutov. V neděli zavítali do haly Slavoje Litoměřice. Do zápasů zároveň vstupovali s menším týmovým tréninkovým mankem, protože poslední dobou řeší spíše svůj zdravotní stav než tréninky. Oba zápasy ale výsledkově zvládli a zvítězili 96:67, respektive 120:24

nike shoes outlet

Levharti Chomutov vs Sokol Pražský 67:96 (18:15, 36:42, 48:64)

Do sobotního zápasu jsme vstupovali s jasnými taktickými cíli: zamezit jednoduchým košům soupeře, hrát rychle a agresivně a v případném postupném útoku dát míč z ruky. Vstup do utkání byl ale naprosto opačný a hlavně vlažný. Soupeř trestal náš špatný návrat do obrany rychlými protiútoky. V útoku jsme najížděli až do třech odstoupených hráčů a klasicky jsme jen řešili každý individuálně sebe a nikoliv tým. V úvodu druhé čtvrtiny jsme se konečně trochu probudili a předvedli během 4 minut šňůru 15:0. V druhé půlce čtvrtiny jsme však hloupými chybami soupeři dali šanci nás dotáhnout na poločasový rozdíl 6 bodů. O poločasové přestávce jsme se konečně trochu uklidnili a dobrým vstupem do druhého poločasu jsme soupeři konečně odskočili. V poslední čtvrtině začal soupeř odpadat a nám také padlo několik střel z dálky, a tak jsme se dopracovali na finální rozdíl 29 bodů. Nicméně zápas to pro nás nebyl (díky naším chybám) úplně zadarmo.

Slavoj Litoměřice vs Sokol Pražský 24:120 (6:28, 12:56, 18:83)

Od úvodního rozskoku byl výsledek zápasu defacto jasný. Otázka byla jen jaký bude rozdíl ve skóre a naše předvedená hra. Do zápasu nastoupilo 9 hráčů a minuty se rovnoměrně rozložily mezi všechny. Opět jsme měli problém v postupném útoku v malé aktivitě hráčů na perimetru, přesto soupeř nekladl větší odpor, a proto jsme si finálně dokázali poradit. Mrzí mě jen, že jsme nesplnili cíl v obraně, který jsme si před zápasem nastavili.

Máme za sebou další zápasy. Je na nás vidět, že potřebujeme zapracovat na přechodových situacích, týmové obraně a pohybu v útoku. Bohužel se toto těžko trénuje, pokud se na trénincích scházíme v 5-8 hráčích!!!

V současné době totiž více bojujeme se svým zdravím než basketbalem...

Ano, je vidět, co se stalo s naší imunitou za poslední rok, když všichni byli zavření jen doma a nic a nikam se nesmělo. A díky tomu teď řešíme neustále rýmičky, kašlíky a teplůtky...

Nicméně odpověď je stále stejná – Zdraví je osobní odpovědnost každého z nás a myslet se na to musí dopředu!

Každý hráč může jíst ovoce, správně se stravovat, dodržovat pravidelný režim spánku, chodit oblečený dle aktuálního počasí (kraťasy už je skutečně na čase schovat do skříně…), nechodit s mokrou hlavou ven, či začít nosit čepici nebo bundu. Těch příkladů bychom našli daleko více.

Říkat, že mě mrzí, že jsem nachlazený je sice hezký, ale je to už pozdě! Něco proto udělat, aby se to nestalo se musí dopředu!!! To je ta zmíněná zodpovědnost, na které i díky slabší imunitě je potřeba hodně zapracovat!