Nosek: Z Říma se neozvali, v Urspringu se mi moc líbí

Druhým hráčem loňských U15, který vyletěl ze sokolského hnízda do světa je Václav Nosek. Povypráví nám něco o své cestě loňskou sezónou, která vyvrcholila plným stipendiem v německé akademii Urspring.

Vašku, děkuji ti za tvůj čas a doufám že našim čtenářům trochu odkryjeme, co se ve tvé kariéře za poslední rok všechno událo. Jdeme na to.

Ke konci loňské sezóny ses účastnil velmi prestižního turnaje ve Farnés, kde jsi si oblékal dres prestižní basketbalové akademie Stella Azzurra Roma. Jak ses k tomu dostal?

Po návratu z finále Eyblu v sezóně 21/22 mě kontaktoval pan Mendéz, španělský skaut. Nejprve jsme tomu moc nevěřili, ale poté jsme začali zkoumat možnosti. První nabídka byla ze Stelly na try-out a turnaj, takže jsem to zkusil.

Jaká byla vaše reakce na to, že se ti ozval španělský agent?

První bylo určitě překvapení. A taky trochu podezření jestli si z nás někdo nedělá srandu. Ale pak jsme zjistili, že je to známý agent, takže pak přišla ta radost a asi i nějaký zadostiučinění ale i zodpovědnost. Nikdy mě nenapadlo, že by si mě mohl takhle brzo někdo všimnout.

Co tě v Římě všechno čekalo?

Dopoledne jsem tam přiletěl, odpoledne bylo testování a pak trénink. Další dny jsme měli dvoufázové tréninky, kdy dopoledne probíhaly individuální a odpoledne týmové tréninky. Od úterý do pátku jsme intenzivně trénovali, a poté jsme odletěli na turnaj. Vraceli jsme se v pondělí ráno a v úterý už jsem letěl zpět domů.

A co když ti pak agent řekl, že o tebe má zájem taková akademie jako je Stella?

Tak nejprve jsem tomu nevěřil, když mi táta říkal, že jde o Stellu. Zjistil jsem to asi 3 měsíce před turnajem, a tak jsem se snažil na tréninku ještě více makat, abych se co nejlépe připravil.

Jak jsi se cítil, když jsi letěl do Říma do jedné z nejlepších basketbalových akademií v Evropě, která vyprodukovala spoustu hráčů pro Euroligu a NBA?

Byl jsem strašně nervózní, ale pak to ze mě spadlo. Myslím si, že jsem předváděl dobré výkony jak na tréninku, tak i v těch utkáních, a nezaostával jsem. První zápas byl průšvih, k tomu se raději nebudu vyjadřovat, ale pak už to bylo slušné. Měl jsem stálou výkonnost, což se jim líbilo. Vždycky to může být lepší, ale byl jsem spokojený s tím, co jsem tam předvedl.

Jaké to bylo na takovém turnaji potkat svého spoluhráče a kamaráda ze Sokola a mít ho najednou v roli protihráče?

Jelikož jsem to už dříve zažil, protože jsme proti sobě hráli do U13 každý za jiný klub, tak jsem na to byl celkem zvyklý. Ale nebylo to vůbec příjemné, protože vím, co všechno dokáže. Ale v té chvíli jsme tam byli každý za jiný klub.

Na Sokole nemáme podmínky vůbec špatné, ale s takovou akademií se asi srovnávat nemůžeme. Jaké to tam bylo? Co tam všechno mají?

Řekl bych, že zázemí bylo dost srovnatelný, třeba šatny byly hrozné, to je na Sokole mnohem lepší. Ale jinak hala pěkná, větší než u nás, ale jinak dost podobný. Ubytování na nějakém intru, tak to na Sokole máme taky.

A co tréninky? Nějaké rozdíly?

Tak nejvíce asi ta intenzita. Tam, když prostě někdo nemaká na 100%, tak ho nejdříve seřvou a pak vyhodí z tréninku. Nikdo vás tam nepřemlouvá, abyste něco dělali. Oproti těm tréninkům na Sokole se třeba vůbec nerozcvičuje ani nerozběhává. Začal trénink a hned se šlo na plno, nějaké přesilovky a pak malé hry, a nakonec 5 na 5 live hra.

S čím jsi odtamtud odjížděl? Odvezl sis nějaké poznatky nebo motivaci?

Tak hlavně jsem zjistil, že nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel. Jeden z mých spoluhráčů, Riccardo, byl neskutečný. Dal snad všechno, co vystřelil. Ukázalo mi to, že stále mám, na čem pracovat, a zvýraznilo mé slabé stránky. Myslím si, že jsem se od té doby v těch věcech dost zlepšil a i to mi pomohlo so posunout tak, kde jsem teď.

Co se dělo po návratu z turnaje?

Nic, nikdo se s námi nespojil. Ale já jsem to neřešil, chtěl jsem se soustředit na vrchol sezóny s U15 a U17.

A jak to bylo potom?

Po MČR jsme ještě jeli na finále EYBLu, a poté jsem se vrátil domů a začali jsme řešit, co dál. Kontaktovali jsme pana Selingera, který už nás oslovil dříve. Poprvé to bylo už někdy po Vánocích, ale tehdy jsme to neřešili. Byli jsme v kontaktu s panem Mendézem a to nám stačilo. A ten nám nabídl jako první právě Urspring. Nakonec jsme se doma dohodli, že to zkusíme, a brzy nám napsal, že bych mohl přijet na try-out.

Takže ty jsi chtěl do zahraničí?

Chtěl jsem zkusit všechny možnosti a pak si vybrat.

Jak probíhal Try-out?

Byl jsem tam čtyři dny a měl jsem stejný program jako kluci, kteří tam normálně hrají celý rok. Takže ubytování, strava, basketbal, poska, rege - všechno bylo stejné. Měl jsem individuální tréninky, týmové tréninky a posilovnu. Dokonce jsem s nimi byl i ve škole, abych viděl jak to tam chodí. Nakonec mi řekli, že o mě mají zájem a nabídli mi plné stipendium

Následovalo doma velké rozhodování, nebo jsi odjížděl s tím, že tam chceš hrát?

Žádné velké rozhodování nebylo. Rodiče chtěli, abych měl dobrou školu, což Urspring splňuje a mně se tam moc líbilo, takže po nabídce plného stipendia nebylo moc o čem přemýšlet.

Kdy jsi tam jel nastálo?

27. srpna jsem nastoupil do přípravy, vlastně hned po návratu z ME. A od té doby jsem tam, do Prahy jezdím jen když je nějaké větší volno.

Jak probíhala příprava?

Bylo to tu trochu jiné než to, na co jsem byl zvyklý ze Sokola. Oni tam nechodí běhat ven, kondiční trénink a všechno ostatní se dělá v hale, a všechno je spojené s basketbalem. Dělali jsme spoustu cvičení na kondici, ale vše se provádělo v hale, a nejčastěji s míčem. To bylo super. Vždycky dopoledne probíhaly kondiční cvičení a skills tréninky, odpoledne byla věnována taktice a hře. Večer pak byla dobrovolná střelba, nebo další skills.

A co nějaké zápasy?

Ano, hráli jsme jich celkem asi 9. Byli jsme na turnaji ve Švýcarsku, kde jsme skončili druzí, a následně jsme sehráli několik utkání v Německu, většinou doma.

A jaký jsi měl z přípravy a zápasů pocit?

Když jsem sem šel, tak mi řekli, že budu hrát hodně, ale tohle jsem nečekal. Očekával jsem to tady trochu jiné. Většina týmů má dvě nebo tři hvězdy a pak tři do rotace a zbytek sedí a vůbec nehraje, ne jako v Česku že hrají skoro všichni. Myslel jsem si, že tu budou našlapané týmy s 10 top hráči, ale třeba to přijde, uvidíme.

A jak to tedy budeš letos mít?

Náš tým je složen z hráčů narozených v letech 2008 a 2009, přibližně půl na půl. Většina z nás hraje v několika různých kategoriích. Já bych měl letos hrát za U16 Bundesligu, U18 ligu naší spolkové země a také za muže v nějaké divizi, ale zatím se v tom tady moc neorientuji. Hrál jsem zatím jen za U16, první utkání za chlapy by mělo být tenhle týden, tak uvidíme, jak to půjde.

Co se týče tréninku, v pondělí mám volno, v úterý ráno individuální trénink a odpoledne týmový trénink. Ve středu mám vždy individuální trénink a týmový trénink jednou za 14 dní. Ve čtvrtek je vždy týmový trénink, a individuální trénink mám také jednou za 14 dní. V pátek probíhá předzápasový trénink.

Celý klub je rozdělen do tří skupin, ve kterých se trénuje:

A - muži a U19

B - nejlepší hráči U16 a horší hráči U19

C - U16 hráči, kteří jsou na nižší úrovni a hrají krajskou ligu

 

Zatím jsem zařazen do kategorie B."

 

Jaký máš dojmy z týmu U16 a jaké jsou ambice?

Trenér říkal, že máme nejtěžší skupinu, a zdá se, že měl pravdu. Máme tam Bayern Mnichov, Ulm, IBAM a Jahn, se kterým jsme hráli teď ten první zápas. Jelikož jsme ho prohráli, tak nám to dost zkomplikovalo cestu dál, jelikož tady se ta první fáze hraje každý s každým jen jedno utkání, ne jako u nás v Česku, kde se hraje doma a pak venku. Po základní části nás čekají nadstavby a kvalifikace, což je podobné jako dorostové soutěže v Česku. Základní část tady trvá do konce listopadu. Naším cílem je postup do play-off a pak se uvidí. Takže máme co dělat.

Jak tam bydlíte?

V kampusu máme asi 8 domů, každý pro cca 20 lidí, kde žijí jak studenti, tak i basketbalisté. V mé budově je většina lidí spojených s basketbalem, což je opravdu super.

Takže to je hodně jako v Americe? Stipendia, kampus, vše na jednom místě.

Přesně tak, je to tu super, vše co potřebujeme tu máme a když je volno tak jezdíme s klukama do Ulmu, to je tady asi 20 minut vlakem, tam je toho pak víc co dělat.

A jak to máš se školou?

Začal jsem 10.září chodit na kurzy němčiny… Cílem je naučit mě co nejdřív německy, abych mohl do normální třídy a začít studovat tady 10. ročník, což je jakoby naše střední. Pak mě čekají 3 nebo 4 roky studia.

A jak ti jde němčina?

Rozumím toho už mnohem víc než na začátku. Teď už i odpovím, když je to něco lehkého, ale s klukama mluvím anglicky, v tom jsem si jistější. Na tréninku se mluví německy, jsme tu tři cizinci, ale oni německy umí. Jeden je z Lucemburska, tak ten mluví německy a druhý je Ukrajinec, ale ten byl předtím dva roky v Rakousku, takže taky mluví německy celkem dobře. Ale není to tak velký problém, něčemu rozumím a zbytek většinou pochopím během cvičení. Když nevím, tak mi asistenti anglicky vysvětlí co a jak.

Jak se těšíš na neděli a zápas proti Bayernu Mnichov a Kryštofovi?

Těším se na Kryštofa, ale bude to těžký, nejsme favorit. Moc nevím, co od toho čekat, tak je to Bayern. Ale už během toho minulého zápasu se náš výkon dost zlepšil, tak uvidíme. Věci, který jsme dělali blbě, jsme teď řešili na tréninku a už mi to přijde mnohem lepší.