U13 na festivalu v Litomyšli

Ve dnech 12.-14. 5. se odehrálo Národní finále U13 v Litomyšli, jakési "Mistrovství České Republiky B" pro týmy, které ve svých krajích skončili na druhém, třetím, případně i čtvrtém místě jako v našem případě. Přestože jsme tak vstupovali do turnaje coby černý kůň, netrpěli jsme přehnaným respektem - Praha bývá tradičně silný kraj, v němž se setkává více zdatných týmů, zbylé kraje většinou disponují pouze jedním až dvěma silnými celky.

Sokol Pražský - Skokani Brno 60:47

Do Litomyšli jsme přijeli raději s předstihem, aby se kluci rozkoukali a do prvního zápasu vstoupili koncentrovaní. To se víceméně podařilo a od začátku zápasu jsme určovali tempo hry, přičemž po poločase jsme vedli o 12 bodů. Náskok jsme upevnili ve třetí čtvrtině, kdy jsme díky nátlakové obraně nastříleli mnoho jednoduchých košů. Poslední čtvrtina byla však opakem té předešlé - velký bodový rozdíl nás uspal, čímž jsme soupeři umožnili se přiblížit, na výsledku to však nic nezměnilo. Z prvního zápasu jsme si tak odnesli cennou výhru a poučení, že je potřeba předvádět vyrovnané výkony po celé utkání, nehledě na skóre.

Nejlepší hráč zápasu: Vojta Svoboda

BK Sojky Pelhřimov - Sokol Pražský 15:94

Večerní zápas se Sojkami Pelhřimov byl rovněž o naší koncentraci, která se v úvodu ukázala být nedostatečná. Sice jsme v první čtvrtině nastříleli pohledných 31 bodů, na druhou stranu jsme jich obdrželi 10 od soupeře, který by se takto prosazovat neměl. Druhá pětka zlepšeným úsilím napravila nelichotivý obraz hry a nedovolila soupeři jediný koš. Abychom první pětku namotivovali, uzavřeli jsme o poločase sázku stran počtu obdržených bodů. Povzbuzeni sázkou o koupání se v potoce vstoupili hráči do čtvrtiny podstatně ukázněněji než na začátku zápasu a inkasovali jediný koš. Škoda jen, že se nám nepodařilo více procvičit některé akce, které bychom následně zúročili v těžších zápasech.

Nejlepší hráč zápasu: Patrik Očadlík

Sokol Pražský - BK Teplice 74:56

Dvěma pátečními výhrami jsme rozhodli o našem postupu ze skupiny, a to rovnou z prvního místa. Ve čtvrtfinále nás vyzval tým z Teplic, který skončil v jiné skupině na druhém místě. Jelikož tepličtí hráli ve stejné hale jako my, viděli jsme části jejich předchozích utkání. Z předvedené hry bylo patrné, že v Teplicích hra stojí a padá s jedním dominantním hráčem, který již prošel růstovým spurtem, zahájil pubertu a mezi svými spoluhráči čněl jako učitel mezi žáky v mateřské školce. Klíčové tedy bylo tohoto hráče ubránit, respektive dovolit mu skórovat co nejméně. To se nám v první čtvrtině vůbec nezadařilo a z 23 obdržených bodů nám jich 21 nastřílel právě tento hráč. Teplice, vedoucí o 9 bodů po první části, jsme ve druhé čtvrtině patřičně uzemnili - jejich druhá pětka byla výrazně slabší a my jsme se dokázali oklepat z nepříznivého vývoje, předvedli nanejvýš agresivní výkon a ovládli čtvrtinu 28:6, čímž jsme se posunuli do vedení. Do třetí čtvrtiny jsme nasadili Vojtu Svobodu, v nejlepším smyslu slova nepříjemného obránce, který dostal za úkol zpacifikovat jejich top střelce. Vojta se úkolu zhostil nadmíru dobře, zakousl se a nepustil. Pohodlný bodový polštář se nám v závěru nepodařilo navýšit, stejně jako v předchozích zápasech jsme, ukolébáni vidinou vítězství, polevili v jinak příkladném tlaku.

Nejlepší hráč zápasu: Lucas Cardoselli

STRABAG Zlín - Sokol Pražský 69:55

Ve druhém sobotním zápase nás čekal tým ze Zlína, vyznačující se disciplinovanou celoplošnou obranou. Agresivita, s kterou soupeř vstoupil do zápasu, byla na hranici faulu, ale namísto přizpůsobení se tvrdým podmínkám jsme se nechali psychicky rozhodit, přičemž rozhazování rukama se v jednu chvíli stalo naším nejoblíbenějším gestem. Na druhou stranu jsme dokázali kompaktní obranou a rychlými protiútoky soupeři konkurovat, přičemž po poločase jsme dokonce vedli o 4 body. Ve třetí čtvrtině nicméně soupeř ukázal, že po vítězství touží víc a zdemoloval nás 26:9. Čtvrtá čtvrtina již byla opět vyrovnaná, o zápasu tak rozhodl především třetí úsek hry, který nám alespoň prakticky ilustroval, že si ve vyrovnaných zápasech nemůžeme dovolit ani na chvíli vypnout.

Nejlepší hráč zápasu: Vít Klíma

ADFORS Basket Litomyšl - Sokol Pražský 58:52

Utkání o třetí místo bylo podobného rázu jako ta předchozí - Litomyšl vedl jeden narostlý hráč s fyziologií blížící se spíše dospělému než dítěti a my si kladli za cíl minimalizovat jeho kontakt s míčem a předvést se kolektivním útokem, v němž může ohrozit koš každý z našich hráčů. Vstup do zápasu se vyvedl na výbornou - kvalitní obranou a několika rychlými protiútoky jsme si vydobyli vedení. V průběhu zápasu se stav vyrovnal a skóre se neustále přelévalo ze strany na stranu, aniž by byl jeden tým s to výrazněji se bodově vzdálit. Zamrzí laciné back-doory, na které jsme opakovaně skočili, stejně tak vysoké množství nevynucených ztrát, zapříčiněné také soupeřovou zataženou obranou, která nám příliš nevyhovovala. V dramatické poslední čtvrtině jsme stáhli na 52:53 ve prospěch soupeře, obrat se nám však dokonat nepodařilo.

Nejlepší hráč zápasu: Luka Jeremič

Hráče utkání jsme volili nikoliv na základě počtu vstřelených bodů, oceňovali jsme spíše celkový výkon jak na obranné, tak na útočné polovině. Vyzdvihujeme zejména bojovnost, která mnohdy nabudila i zbytek týmu a kompenzovala fyzický handicap proti urostlejším soupeřům.

Do 1. All-Star pětky byl vybrán Patrik Očadlík. Hledali jsme hráče, který by po všechny zápasy podával víceméně vyrovnané výkony, a byl tak svému týmu oporou, na níž je spolehnutí. Patrik se nám jevil jako vhodný kandidát, a to také z toho důvodu, že do posledního zápasu nastoupil navzdory bolavému stehennímu svalu, i přesto však podal velmi slušný výkon.

Ačkoliv nám nakonec medaile protekla mezi prsty, odvedli jsme sympatický výkon, který si zaslouží pochvalu. Ukázali jsme, že sneseme celorepublikové srovnání, máme vyrovnaný kádr a přispět dokáží všichni hráči. Že se dokážeme ve vyhrocených zápasech porvat, že se v potřebné chvíli většinou dokážeme semknout a odevzdat na hřišti maximum. Slzavé údolí po skončení zápasu o třetí místo nám bude upomínkou, že příště si již medaile vzít nenecháme :)