Brezík: FC Barcelona nebo FC Bayern Mnichov? Ano i tak může vypadat rozhodování nadějného basketbalisty

Dnes nás čeká rozhovor s jedním z našich teď už bývalých talentovaných hráčů, který toho v minulé sezóně spoustu zažil. Od svého působení v kategorii U15 a U17, úspěchů v EYBLu až po zápasy v dresu Barcelony. Jeho cesta nyní pokračuje v Bayernu Mnichov, což je opravdový sen pro každého mladého basketbalistu. Jeho příběh je inspirací pro nás všechny a ukazuje, že s odhodláním a prací můžeme dosáhnout výjimečných věcí.

Děkuji ti Kryštofe že sis na nás udělal čas a budeme moci lidem přiblížit jaký byl vlastně tvůj poslední rok.

Jak tohle všechno začalo?

Začalo to asi tehdy, když jsem opouštěl Kladno. V té době jsme s tátou hodně řešili Španělsko, protože jsem tam jezdil na kempy, a měli zájem, abych tam hrál. Pak přišla nabídka od Sokola, kterou jsem nechtěl odmítnout, a rozhodně toho nelituju. Byly to skvělé sezóny.

Očividně si však na Španělsko nezanevřel, a co je hlavní, ani ono na tebe. Jak se ale kluk z Kladna dostane do hledáčku Barcelony?

Už na začátku loňské sezóny jsem začal tvořit domácí sestřihy z utkání a spolu s tátou jsme je začali posílat do různých klubů v Evropě. Ale téměř nikdo na ně nereagoval. Poté jsme je poslali i tátovu kamarádovi, který založil GLOBASKET a pořádá ve Španělsku turnaje, a on je začal šířit ve Španělsku. Najednou jsme dostali odpověď od asi čtyřech klubů, a jeden z nich byla Barcelona. Hned v listopadu jsem tam pak odjel na try-out.

Jaké to je když zjistíš že o tebe má zájem takový velkoklub?

Je to úžasný pocit a obrovská motivace pro mou práci. Basketbal jsem vždy dělal s velkým zápalem, a když se stane něco takového, naplní mě to obrovským elánem pro další práci. Chtěl jsem všem ukázat, co ve mně je a co všechno umím. Skutečnost, že se o mě zajímala Barcelona, mi ukázala, že všechno, co jsem dělal, mělo a stále má smysl.

Jak vlastně probíhal ten zmíněný tryout?

V listopadu jsem tam strávil týden. Udělali mi plán a spolu s tátou jsme se tam vydali. Během tohoto týdne jsem trénoval s kategoriemi U17, U16 a U15. Nebyl jsem tam sám, byli tam také kluci ze Srbska, Slovinska a dalších zemí. Celá ta zkušenost byla úžasná. Na trénincích panuje obrovská konkurence, všichni dávají do tréninku maximum a jsou si vědomi, co je ve hře. Opravdu jsem si to užil.

Na chvíli od basketu pryč, ale vlastně jen trochu. Začal jsi na Kladně v malé tělocvičně a poté ses posunul do Sokola. To byl určitě krok kupředu co se týká zázemí a tréninku. Nicméně, jaké to bylo, když si přijel do tréninkového centra Barcelony, s tím, že nejsem jen turista, ale skutečná součást toho všeho?

Byl to ohromný šok, když jsme tam přijeli, a ocitli jsme se v tom ohromném centru, kde se basketbal, házená a fotbal prolínají dohromady. Bylo to něco úžasného. Byla tam soukromá klinika pro hráče, dvě basketbalové haly na trénink, kde trénuje i áčko. Když jsme šli na trénink, potkali jsme pár hráčů áčka, kteří nás brali jako součást klubu. To byl neskutečný zážitek. Byli jako kámoši z Barcy. Na tréninku bylo spoustu trenérů, kteří vás neustále sledovali. Všichni ve stejných dresech v ikonických barvách klubu, a všude loga na zdech, na palubovce a na dveřích. Byl jsem jak Alenka v basketbalové říši divů.

Jak to probíhalo dál? S čím si z toho try-outu odjížděl? Jakou ti dali zpětnou vazbu? Dostal si rovnou nějakou nabídku?

Když jsme odjížděli, tak řekli, že by o mě měli zájem, to jsem nečekal, ale pak se dlouho nic nedělo, to bylo takové nepříjemné. Ale pak přišla informace, že s nimi pojedu na turnaj a tak jsem hned začal sledovat, co tam bude za týmy a jací hráči proti mně budou hrát. A strašně jsem se těšil. Chtěl jsem se co nejlíp připravit na to, co mě čeká, takže jsem začal sledovat zápasy španělské ligy a tak, abych byl připravenej.

A na co jsi přišel tím sledováním?

Že je to hlavně o rychlosti a měl jsem pravdu, bylo to neuvěřitelně rychlé a precizní. Ve srovnání s týmy, se kterými jsme bývali na EYBL, tak tohle bylo ještě o velký kus dál. Hráči byli precizní a nedělali chyby. Byl to skvělý turnaj. Byli tam kluci, které kdybych viděl někde hrát rozhodně bych neřekl že jsou staří jako já, spíš třeba U19 nebo tak, ty postavy a dovednosti. Úžasné.

Co to vlastně bylo za turnaj?

Byl to turnaj ve Farnés, kousek od Girony. Byly tam top týmy z Evropy, všechny jen na pozvání.

Jaký jsi měl pocit z toho co jsi tam předvedl?

Já si myslím, že to bylo dobré. Snažil jsem se maximálně plnit to, co ode mě trenér očekával. Před turnajem si mě vzal stranou a řekl, že chápe, že nemůžu všechno tak rychle pochopit, když oni to trénují po celý rok, ale že mám hlavně bránit a být dobrým rozehrávačem. Řekl, že ode mě nečeká, abych dal 20 bodů, ale že chce, abych tvořil hru, hrál pro ostatní, a že to bude stačit. A myslím si, že přesně to jsem dělal. Nebyl jsem produktivní v útoku, ale to, co se ode mě očekávalo, jsem myslím dělal dobře.

Co jazyková bariéra? Jak jsi na tom s angličtinou nebo španělštinou? Jak jsi mluvil s klukama?

Mezi sebou kluci mluvili anglicky, což bylo fajn, protože jsme si mohli popovídat. Nicméně trenér moc anglicky neuměl, takže komunikoval pouze španělsky. Ti cizinci, co tam byli, už tam byli déle, a zbytek týmu byli Španělé, takže to nebyl velký problém. Ale já s tím trochu problém měl naštěstí mi asistenti vše překládali, i když také moc neuměli. Nejlépe mluvil fyzioterapeut takže s tím jsem se tam bavil hodně.

Jaký to bylo potkat se na takhle prestižním turnaji se svým spoluhráčem ze sokola?

Bylo to zajímavé:-D Divný pocit když jsem s ním celý rok trénoval a tam jsme najednou byli proti sobě. Musel jsem vypustit z hlavy, že je to kámoš, v tu chvíli to byl soupeř, tak jsem se podle toho choval.

Co se potom stalo? Proč to nevyšlo? A co se dělo když jsi zjistil, že to nevyšlo?

Po turnaji mi opět řekli, že jsem se jim líbil, a že o mě mají zájem. Ale jakmile jsem se vrátil domů, opět se nic nedělo. Nakonec mi na začátku června řekli, že z toho nic nebude. Bylo tam spousta jednání, ale asi nemá moc cenu o tom mluvit.

A co se dělo dál?

S tátou jsme se pak domluvili, že to prostě zkusíme jinde. Znovu jsme oslovili spoustu klubů, a díky účasti na turnaji s Barcelonou to bylo trochu lepší, pokud jde o reakce. Ale stále to nebylo nic moc, a tak jsme využili nabídky pana Selingera. On nás kontaktoval již dříve, ale tehdy jsme to zvládali sami, a tak jsme s ním nikdy nespolupracovali. Nakonec jsme se však shodli na tom, že nemáme co ztratit. Oslovili jsme ho, a po nějaké době přišel s nabídkou Bayernu. A hned v červenci jsem tam jel na try-out.

Nejdřív Barcelona, pak Mnichov? Ty nejsi troškař. Jak to probíhalo dál?

Po try-outu mi řekli, že by o mě měli zájem, ale po zkušenostech s Barcelonou jsme na to nebrali moc ohled a hledali dál. Potom asi za dva týdny psali, že se tam mění trenér a že by mě chtěl vidět, tak jsem se zabalili a zase jsme jeli s tátou na další try-out. Potom mi znovu řekli, že by mě i ten nový trenér chtěl, ale jak říkám, furt to byly jen slova. Ale pak se to najednou začalo řešit, Bayern byl dost aktivní, a to bylo skvělé znamení, a vypadalo to, že to dobře dopadne.

A taky dopadlo.. kdy jsi tam jel? A s kým?

20. srpna jsem tady nastoupil do přípravy, jel se mnou táta, děda a babička. Pak za dva týdny se vyměnili s mámou, která je tu se mnou i teď. Našli jsme pěkný byt nedaleko kampusu, takže teď bydlíme kousek od města.

O jakém kampusu mluvíš? Ty jsou na univerzitách a ty studuješ teprve střední ne?

Sportovní kampus je dost podobný tomu v Barceloně. Je tu více sportů a všechno je pohromadě. Co se týká školy, ano, nastoupil jsem na střední v Česku, ale ta škola je skvělá. Vše máme online, a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Učitelé vždy posílají úkoly na měsíc nebo čtvrtletí dopředu, a je na nás, kdy si je uděláme.

Jak probíhala příprava?

Měli jsme atletiku, posilovnu a basketbal. Začínali jsme dlouhými basketbalovými tréninky, třeba 3 hodiny v kuse, a k tomu ještě posilovna a občas atletika, ale hlavně v hale. Tréninky probíhaly jednou až dvakrát denně, a všechny tréninky byly v kampusu. Bylo to všechno dost náročné, jak fyzicky, tak mentálně. Tady nás připravují na profesionální basketbal, a tak trénujeme věci, jako dospělí hráči. Hodně se zaměřujeme na systémy, clony a podobně. Byl to velký rozdíl oproti Česku.

A co nějaké zápasy?

Na začátku se jen hodně trénovalo, pak nás čekal turnaj ve Švýcarsku a nedávno jsme byli na přáteláku v Ludvigsburgu. Jinak nic, spíš trénování než hraní.

A jaké jsi měl ty osobně pocity z přípravy?

Na začátku jsem byl hodně ve stresu, přijeli jsme sem tři noví cizinci. Já, jeden kluk z Bosny a jeden z Lucemburska, tak jsme na začátku hodně táhli spolu. Postupem času se to zlepšovalo celou přípravu až do teď. V zápasech jsem dostal opravdu dost minut, to jsem nečekal, ale snažím se plnit co se po mě chce a trenérovi se to očividně líbí.

Jak je to se sezónou?

Minulý týden nám to začalo, hraje se to tu trochu jinak než v česku. V sobotu se hraje bavorská liga, to hrají spíš mladší nebo ti co si nezahrají tolik minut a v neděli se hraje JBBL liga a to hrajeme v plné palbě. Trenér trénuje U14 a U16, takže tu bavorskou ligu hraje takový mix. No a v neděli jsme hráli proti místnímu IBAMu takže jsme nemuseli nikam jezdit. Vyhráli jsme asi o 20, ale nebylo to dobré, spousta ztrát a tak na tom teď pracujeme na trénincích. Bylo to hodně zběsilé, ale během zápasu se to zlepšovalo, tak snad to půjde dál.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Ráno individuální trénink nebo si jdu zaběhat, pak si dělám věci do školy nebo mám na kampusu lekce němčiny, cca 2 hodiny,  když máme trénink od 16, tak tam pak zůstanu a dělám věci do školy ještě jednou před tréninkem. Když je ale týmový trénink později, tak jedu občas i domů. Tréninky už jsou kratší, cca dvě hodiny hala a půl až hodinu posilovna. Ta mě ale zatím dost zklamala asi jako jediná věc. Na sokole jsme měli individuální přístup a tady nám jen dají papír a nikdo to s námi moc neprobírá, to až v těch U19.

Jak ti jde němčina?

Snažím se, ale zatím to je bída. Chodím na ty kurzy a nějaký pokrok už jsem zaznamenal. Občas pochytím něco z toho o čem se spoluhráči baví. Tak snad to bude čím dál tím lepší. Trenér mluví anglicky kvůli nám cizincům, ale většina hráčů mluví německy tak tam se zatím moc nezapojuju.

Takže hrajete jednou za týden? A budete mít i nějaké mezinárodní štace?

Ano, každou neděli. Jinak bychom měli hrát EYBL a pak budeme jezdit na různé turnaje. Teď v listopadu bychom měli jet snad na dva. Jeden je v Lublani a druhý někde v Itálii, v Terstu myslím.

A jak jsi tam zatím spokojený?

Je to skvělé, jsem moc rád, že jsem se dostal do tak velkého klubu, a vidím, co všechno ještě musím zlepšit nebo se naučit, abych mohl hrát na tak vysoké úrovni. Je to pro mě ohromná motivace, vím, že takovou příležitost nedostane každý.

Poslední dvě otázky. Co je tvůj momentální cíl?

Tak hlavní je se tady ukázat a v této sezóně předvést dobré výkony, aby s námi Bayern chtěl prodloužit smlouvu a udržel jsem se tady. K tomu mimo basketbal samozřejmě škola, abych to všechno zvládal. A naučit se německy.

A poslední musí samozřejmě směřovat k neděli. Prozradíš nám, co se bude dít a jak se na to těšíš?

V neděli nás čeká další zápas v lize, a budeme hrát proti Vencovi Noskovi. To bude zajímavé. Hráli jsme proti sobě před létem na tom turnaji a teď znovu. Jsem rád, že jsme se oba dostali do tak skvělých týmů, a všechny bych vás chtěl pozvat k sledování tohoto zápasu. Pro mě osobně to bude hodně emotivní. Už teď to trochu cítím, i když o tom jen mluvím, ale těším se na to a odvedu maximum abychom vyhráli.