Smolný víkend pro U12

Tygři Praha A – Sokol Pražský 73:44

USK Praha – Sokol Pražský 61:74

Sokol Pražský – PORG Basket 34:35

Sokol Pražský – Jižní Supi 38:48

Do zápasů jsme vstupovali bez tradičních opor Olivera Ernekera, Lukáše Smolíka a Luky Makily. Absence těchto hráčů nás na jednu stranu oslabila, na druhou byla skvělou příležitostí pro ostatní hráče, kteří tak mohli převzít zodpovědnost a ukázat, co v nich je.

Ačkoliv to tak dle výsledku nemusí být na první pohled patrné, odehráli jsme v sobotu s Tygry Praha poměrně dobré utkání, škoda jen několika slabších úseků, kterými soupeř výrazněji odskočil. Chuť jsme si spravili proti USK, které nás trápilo do posledních minut, v závěru jsme nicméně nepodlehli tlaku a šňůrou 10 bodů v rychlém sledu jsme si zajistili vítězství.

Negativem sobotních utkání bylo zranění Luky Larionova, který po nešťastném dopadu skončil se zlomenou rukou. Tím ale bohužel naše marodka teprve začínala: Luky Ch. a Saul onemocněli ze soboty na neděli, Tom si v neděli zranil prst, Ríša si v neděli zlomil čéšku. Nadto Tonda celý víkend odehrál nachcípaný, stejně tak po utkáních ihned ulehl Fíla H. Jestliže se tedy standardně kluci „perou“ o nominaci, tento víkend jsme výjimečně ani nenaplnili maximální počet hráčů na zápas.

A smůla se projevovala rovněž na hřišti – v obou nedělních zápasech se nám naprosto nedařilo na útočné polovině, trápilo nás množství zbrklých ztrát a nespočet minutých zakončení z blízké vzdálenosti. Bohužel ale také výpadky koncentrace v obraně, kde jsme mnohdy nebyli schopní si zavčas vypomoct. Rozhodně ale nebylo vše špatně - kluci chtěli zvítězit a po většinu času vkládali do hry velké úsilí. Chvílemi možná ale až příliš velké – přemíra snahy pak totiž vedla k pokusům zlomit utkání unáhlenými střelami nebo těžkými individuálními akcemi proti více obráncům.

Utkání byla až do konce vypjatá a emotivní, došlo také na pláč a vztek, jelikož jsme se často cítili frustrovaní a ukřivdění. Částečně klukům rozumím, po psychické stránce pro ně byla utkání skutečně náročná, musíme ale nadále pracovat na tom, abychom se vždy přizpůsobili dané situaci. Nehledě na to, jakými zkratkami si vypomáhá soupeř či co ponechávají rozhodčí bez povšimnutí. Ovlivnit můžeme jedině svůj výkon, měli bychom se tedy vždy koncentrovat na tým a na to, jak mu já coby hráč/trenér můžu pomoct k co nejlepší hře. Jsem totiž přesvědčen, že přese všechna zranění a nemoci jsme obě nedělní utkání mohli odehrát daleko lépe a kolektivněji.

V příštích týdnech bude tedy naším prvořadým cílem dát se do kupy po zdravotní stránce. Jakmile tak učiníme, pustíme se s vervou do dalších tréninků. Z porážek bychom se měli poučit a do příště se pokusit vyvarovat stejných chyb. Máme soupeřům co vracet a věřím, že nejen já, ale rovněž kluci se těší na to, až budeme moct ostatním týmům ukázat, jaký potenciál v nás dřímá.