Student Růža

Jaká je týmová konkurence v 3x3? Existuje vůbec něco jako boj o místo, nebo máš vedle sebe dalších deset borců, jako v pětkovém basketbalu, kteří čekají na příležitost?
 

Adam: Vůbec ne. Nepamatuji si jediný moment, kdy bych cítil nějaký nepříjemný tlak nebo přetvářku od spoluhráčů. Atmosféra je uvolněná a přátelská, nikdo není falešný nebo nepřející – jsme jeden tým. Různě se promícháváme, jezdíme na turnaje a snažíme se vzájemně posouvat. Tak k tomu podle mě většina hráčů přistupuje. Neznamená to ale, že bychom něco vypouštěli – umíme rychle přepnout z legrace do seriózního výkonu, když to situace vyžaduje.

Třetí místo na univerziádě – shrň nám vaši cestu turnajem. S kým jste hráli a ve kterém zápase jste podle tebe předvedli nejlepší výkon?
 

Adam: První zápas jsme sehráli proti Egyptu. Věděli jsme, že to není favorit, ale byl to náš první společný zápas v této sestavě, do té doby jsme jen trénovali. Nakonec vše proběhlo dle plánu a vyhráli jsme.

Ve druhém zápase, o první místo ve skupině, jsme se střetli s Francií – ta patřila mezi favority na medaile. Pro mě to byl jeden z nejcennějších zápasů; byl jsem bodově nejproduktivnější, ale na konci jsem minul dvě šestky, což rozhodlo zápas a prohráli jsme. I tak to pro mě byl jeden z nejsilnějších sportovních zážitků – sledovalo nás asi tisíc diváků a atmosféru skvěle podpořili i kluci z pětkového basketu, za což jim moc děkuji. Paradoxně nám tato prohra spíš pomohla.

Další den jsme hráli s Jihoafrickou republikou, což jsme zvládli bez větších obtíží. O pár hodin později nás čekal Mongolský tým, známý tím, že zaměřuje veškerou pozornost na formát 3x3. Den předtím porazili domácí Německo, což všechny překvapilo. Díky dobré obraně a agresivitě při střelách za dva body jsme ale i tento zápas zvládli vítězně.

Poslední den jsme hráli s USA a domácím Německem. Čtvrtfinále proti USA bylo zajímavé – Američané sázejí hlavně na individuální výkony, což kontrastovalo s Litvou, která měla jasně nejpěknější a nejpřehlednější 3x3 na turnaji a zaslouženě vyhrála.

Zápas s USA pro nás znamenal hodně – opět velká divácká účast, výhra by znamenala jistou medaili a navíc, kdo by nechtěl porazit USA. Chvíli jsme vedli, chvíli ztráceli, ale až do konce jsme věřili ve výhru – za stavu, kdy rozhodčí odpískali sporný faul, po němž USA získalo dvě šestky, jsme ale zápas nedotáhli.

Vždy se snažím brát chyby rozhodčích s nadhledem, vím, že je to nevděčná práce, ale tenhle okamžik rozhodl o našem vypadnutí.

O třetí místo jsme hráli s domácím Německem. Tisícovka diváků, skvělá kulisa. Zajímavé je, že jsem zrovna proti Německu nebyl vůbec nervózní, věřil jsem, že máme šanci. Německo nehrálo špatně, ale nám se dařilo, trefili jsme i střely, které jindy nedáváme, začali jsme s obrovskou vervou – a nakonec jsme zaslouženě vyhráli, i když zápas byl většinu času vyrovnaný.

Jak vypadá běžný den v univerziádní vesnici? Stihli jste navštívit nebo fandit i na jiných sportech?

Adam: Ráno jsme šli na hotelovou snídani – bylo tam skoro vše, na co si člověk může při snídani vzpomenout. Pak káva, video rozbor soupeře a postupná příprava do haly. Když hrály naše holky a měli jsme čas, šli jsme je povzbudit. Následovala rozcvička, nástup, zápas, sprcha v hotelu a oběd v areálu – díky tomu jsme se neustále potkávali s ostatními týmy.

Moc času na jiná sportoviště nebylo, navíc se několik disciplín hrálo v jiných městech. Jeden den jsme se šli podívat na naše tenisty; pochopil jsem, že v tenise se fandí jinak než v basketbale, ale byl to příjemný zážitek.

Jak jste slavili váš úspěch?

Adam: Na letiště jsme odjížděli ve 2:50 ráno, většina z nás už poslední noc nespala.

A teď jedna otázka mimo 3x3: Hraješ ještě nějaké streety, nebo se už soustředíš plně na 3x3?

Adam: Hrál, nehrál. Byl jsem sice zapsaný na PSL s klukama ze Sokola, ale kvůli častým tréninkům, turnajům a škole toho moc nestíhám.

Jaký je rozdíl mezi streetem na PSL-ku na Strahovských kolejích a turnajem challenger?

Adam: Na challengeru jsem zatím nebyl. Tam je třeba se kvalifikovat přes různé turnaje a splnit další podmínky. Snad se nám to podaří už toto léto. Opravdu se to nedá srovnávat – PSL je spíš pro zábavu, po zápase se jde na pivo. Na challengerech se hraje o desítky tisíc dolarů a postup o úroveň výš, kde jsou odměny ještě větší. Přístup týmů tomu naprosto odpovídá. To ale není výtka vůči PSL – každá soutěž má svůj smysl a úroveň.